Za skřivánkem na Oblík

Osudy kaplí

Vrchol Oblíku býval ve středu zájmu lidí už od nepaměti, jak dokládá zde nalezená keltská ozdobná spona z laténské doby. Od začátku 16. století stála na vrcholu poutní kaple zasvěcená svatému Jiřímu, ta však byla za třicetileté války zničena. V roce 1675 postavili na stejném místě dřevěnou, která asi po sto padesáti letech také zanikla.

Co vypráví pověst

Právě ke kapli se váže místní pověst, kterou zaznamenala lounská rodačka Květa Marešová: Jistý obchodník chtěl provdat svou dceru Rozárku za bohatého Pražana. Rozárka ho nechtěla, protože se jí zdál starý, ale hlavně proto, že milovala mladého kočího ze statku. Otec na ni nedal a přichystal v kapli na Hoblíku, jak kopci říkají Lounští, svatbu. Když svatebčané dojeli kočárem až nahoru ke kráteru, tak se najednou propadli kamsi do země a prý už je potom nikdo nikdy nespatřil.

A zase ti Švédové

Jižně pod horou stávala ves Oblík, doložená už v roce 1335, zpustošená za třicetileté války stejně jako kaple na kopci. Později, od poloviny 15. století, se po tři sta let na jižních slunných svazích pěstovala vinná réva. Na místě zaniklé vesnice byl ve druhé polovině 17. století vystavěn hospodářský dvůr, který dnes slouží k rekreaci. Z novější historie je známo, že právě z Oblíku lounští vylomili kámen do základů Národního divadla.

Oblík má bratříčky

Masiv Oblíku tvoří čedič (nefelinický bazanit), není však narušen těžbou jako protější Raná. Oblík zde ale není sám, jak by se zdálo při pohledu od Loun. Má za sebou dva menší bratříčky – Srdov (482 m) a Brník (471 m), které od něj odděluje široké sedlo. Všechny tři vrcholy leží skoro na přímce. Jejich poloha tak naznačuje, že vznikly lineární erupcí, kdy žhavé magma vychází na povrch trhlinami podél zlomů.

Skvosty z rostlinné říše

Celý povrch kopce je chráněn od roku 1967 jako národní přírodní rezervace (20,50 ha). Jde tedy o území s nejvyšší ochranou a zákazem vstupu mimo značené cesty. Severní svahy jsou porostlé křovinami a nízkým lesem, v podrostu se vyskytuje např. kopytník evropský, jaterník trojlaločný, dymnivky, prvosenka jarní a jiné. Mnohem zajímavější jsou osluněné jižní strmé stráně s teplomilnou stepní vegetací. Právě tento biotop je v nejsušší oblasti Čech nejcennější. Domov zde má řada chráněných druhů rostlin, zejména několik druhů kavylů, z nichž některé jsou u nás kriticky ohrožené, také hlaváčků, konikleců, divizny brunátné a dalších. Podobně jako protější Raná poskytuje Oblík životní prostor mnoha druhům brouků, motýlů a ptáků.

Bez pomoci by to nešlo

Zachování vzácné lokality však vyžaduje lidskou pomoc. Louky spásají ovce a kozy, anebo se musí kosit a pokosená tráva odklízet. Pravidelně se odstraňují plevelné křoviny a likvidují nepůvodní dřeviny, jako akáty a černé borovice. V dolních partiích rázu kulturní krajiny se obnovují sady místních odrůd ovoce.

Kudy za romantikou

Přes Oblík vede jediná zeleně značená stezka od jihu k severu, z Loun do malé vsi Mnichova. Právě z Mnichova je nejsnadnější přístup na vrchol, nevýhodou však je špatné dopravní spojení. Od kaple sv. Jiřího cesta nejprve mírně stoupá do širokého sedla oddělujícího Oblík od Srdova a Brníku, v něm se stáčí doprava do nízkého lesního porostu a stoupání začíná být strmější. Už v serpentině pod vrcholem se otevírá daleký výhled k západu s blízkým trojvrším Rané a vzdálenější Milou. Na vrcholu nás podmanila svou svěží vůní step, skřivánek nás přivítal svým hlasitým zpěvem. Idylu zdůraznili poletující otakárci a další motýli. Před výpravou na Oblík jsme si přivstali, byli jsme tam toho dne první. A po celou dobu sami, jen ten skřivánek nás po celou dobu těšil. Oblík nabízí nádherný výhled do kraje na všechny strany, na severu a východě jsou viditelné charakteristické kužely Českého středohoří s nejvyšší Milešovkou a Hazmburkem se svou charakteristickou siluetou, na jihu Louny a zvlněná krajina v povodí Ohře. Za dobrého počasí bývají vidět na západě Doupovské hory, na severu Krušné hory. Z lidských výtvorů se v protáhlé vrcholové partii setkáme jen se dvěma novodobými artefakty. Překvapením je zde asi torzo někdejšího leteckého majáku určeného pro bezpečný pohyb letadel v době, kdy ještě nebyly samozřejmostí radary. A potom betonový sloup se zazděným balvanem na místě, kde prý podle psychotroniků proudí na povrch zemská energie.

Od kapličky v Mnichově je to na vrchol asi 1,5 km s převýšením 180 metrů. Výlet je možné spojit s výstupem na Ranou (viz NaCestu 2017-11+12) s areálem pro bezmotorové létání a přírodní rezervací na jižním vrcholu.

Z náměstí v Lounech je to pak kolem statku Oblík 8 km s převýšením 330 metrů, s odbočkou k rozhledně na Červeném vrchu o kilometr víc.

Foto Martina Hradecká

Repro z Wikipedie je volně použitelné