Šibeniční kopec u České Bělé

Šibeniční kopec u České Bělé

Jan Pförtner

Pokud se vypravíte na toto malebné místo nacházející se nad městysem Česká Bělá, nemusíte mít obavy. Šibenice, která tu ve středověku stávala, a podle které je místní vyvýšenina pojmenována, se zde již několik století nenachází. Přesto se můžete těšit na minimálně tři nevšední zážitky. Kromě kouzelné kapličky ze století osmnáctého a technické památky z 30 let století minulého vás v neposlední řadě čekají nádherné dalekosáhlé výhledy do okolní krajiny.

Ideálním místem pro začátek naší krátké pohodlné procházky je centrum České Bělé odkud Vám se směrem cesty pomůže žlutá turistická značka vedoucí na jih do sousední obce Krátká Ves a následně do Pohledu. Cíle dosáhnete již po 1,5 kilometru. Česká Bělá se svými přibližně 1000 obyvateli získala své jméno podle barvy vody v potoce, který obcí protéká. Nachází se asi 9 km severovýchodně od okresního města Havlíčkův Brod v kraji Vysočina.

Protáhlý vrchol kopce má uváděny dvě výškové kóty a někdy dokonce i dva názvy. Bod s nadmořskou výškou 568 metrů je uváděn jako Šibeniční kopec, o 240 metrů dále východním směrem je v mapách kóta s výškou 569 metrů označována jako Ševcův kopec !

Každopádně roku 1762 zde nechal tehdejší majitel panství, baron Severín z Langendorfu se svojí manželkou vystavit kapličku Čtrnácti pomocníků. Drobná stavba v barokním slohu byla kryta šindelem a nad vchodem měla umístěný znak rodu Langendorfových s dodnes čitelným latinským nápisem Semper Fidelis, což znamená Vždy věrný. Uvnitř se nacházel obraz Čtrnácti svatých Pomocníků v nouzi, který byl v průběhu let několikrát opravován. V roce 1842 se o opravu postaral malíř Karel Kasal, počátkem 20. století to byl pan Josef Rejsek. Na obraze je znázorněna skupina 14 svatých uctívaných společně v římskokatolické církvi, jelikož se mělo za to, že jejich přímluva byla obzvláště účinná převážně proti různým nemocem. Mezi patrony patří svatí Akácius, Barbora, Blažej, Kateřina, Kryštof, Cyriak, Diviš, Erasmus, Eustach, Jiří, Jiljí, Markéta, Pantaleon a Vít.

Každoročně na jaře, v dubnu na sv. Marka, chodili místní lidé ke kapličce s procesím. Za těžkých časů v průběhu druhé světové války, kdy hrozilo místním obyvatelům vysídlení z domovů, konal se ke kapličce prosebný průvod. Sešlo se několik set lidí, kteří si kapličky velice vážili a starali se o ni. Dokonce zřídili i nadaci pro její udržování, avšak v roce 1953 byla nadace tehdejším režimem zlikvidována. Během necelých 10-ti let byla kaplička postupně zdevastována a v roce 1962 byla téměř zničena, Prakticky celých následujících 50 let trvalo, než se situace obrátila k lepšímu. Roku 2012 započala rozsáhlá oprava kaple, která byla nově zastřešena, dostala novou venkovní fasádu, byl opraven skromný vnitřek objektu, kam se vrátil i obraz. Dne 9. srpna 2013 byla opravená kaplička slavnostně vysvěcena královéhradeckým biskupem Janem Vokálem.

Sakrálních staveb zasvěcených Čtrnácti pomocníkům u nás existuje více. V České republice najdeme přibližně 11 kostelů a 17 kaplí. Bohužel jeden kostel a také 4 kaple již v průběhu času zanikly.

Hned za kapličkou stojí další pozoruhodná stavba, pro milovníky technických památek poměrně ojedinělá. Je jím traťový letecký maják, který sice svému účelu již 80 let neslouží, nicméně naši pozornosti ujít nemůže.

Piloti prvorepublikových letadel měli za letu za snížené viditelnosti, třeba v oblačnosti nebo v husté mlze velmi nesnadnou orientaci. V noci neměli možnosti orientace prakticky žádné. Tehdejší odborníci z Ministerstva veřejných prací a Československých státních aerolinií proto navrhli, aby na strategických místech byla postavena linka 17-ti traťových majáků umožňující orientaci na trati Praha – Brno – Bratislava. Pro výhodnou geografickou polohu bylo návrší u kapličky v roce 1930 vybráno pro stavbu leteckého majáku s číslem 6.

Letecký traťový maják měl v přízemí strojovnu a ještě v šedesátých letech minulého století na dveřích výstražnou mosaznou ceduli s nápisem: „Životu nebezpečno – vodou nehasit. Tento maják slouží k vedení letadel při nočních letech. Jeho poškození může mít za následek velké škody na životech lidí a majetku. Každé poškození tohoto zařízení trestá se podle ustanovení všeobecných trestních zákonů a řádů vztahujících se k železnicím ze dne 8.7.1925 Sb.“

Konstrukce samotné věže je vysoká 16 metrů. V nejnižší sekci je žebřík demontován, stejně tak jako vlastní majákové světlo ve vrcholové partii. Rozsvícené světlo bylo tehdy vidět již z Německého Brodu (dnes z Havlíčkova Brodu). Rozsvěcování a zhasínání majáku bylo automatické pomocí spínacích hodin a např. v roce 1934 měl nastaven program následovně:

Květen                        19:00 – 20:40 hodin

Červen                                    19:45 – 20:40 hodin

Červenec                    19:40 – 20:40 hodin

Srpen                          19.00 – 21:15 hodin

Září                             17:40 – 18:30 hodin

Říjen                           16:40 – 18:30 hodin

V dalších letech se režim svícení měnil a nastavoval dle potřeby a vzrůstajících požadavků. Např. v roce 1936 na základě vzniku pravidelné letecké linky Praha - Moskva nebo na žádost firmy Baťa a jejich letů ve směru Zlín – Praha a zpět. Maják hojně využívala i československá vojenská letadla, ačkoli ta se dle nařízení držela od osy linky s ohledem na bezpečnost provozu poněkud stranou.

Význam leteckých traťových majáků ke konci třicátých let klesal tak, jak nabývalo na významu radiotelegrafické vybavení dopravních letadel a činnost pozemních a palubních goniometrických stanic. Zařízení majáku bylo demontováno ze strategických důvodů na podzim 1938, hned po mnichovské zradě. Následně, stejně jako kaplička, maják po dlouhá desetiletí stárnul, chátral a korodoval. Teprve v roce 2012 byl maják demontován, zbaven rzi, nově opatřen nátěrem a opětovně na svém místě vztyčen.

Ačkoli se jedná o dvě zcela diametrálně odlišné stavby, po chvilce je již vnímáte, jako by k sobě nerozlučně patřily. Kouzlo tohoto místa a jejich spojení je skutečně úchvatné, stejně jako výhledy všemi směry na okolní Českomoravskou vysočinu. Kruhovému výhledu dominuje především pohled severním a severovýchodním směrem, na část Železných hor a Žďárské vrchy